Jiří Vladimír Matýsek
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 933x
Seznam rubrik
Jiří Vladimír Matýsek
Mudrování nad kvalitní televizí
Otázka "Co jekvalitní televize" zaměstnává televizní vědce už let. Cca od poloviny devadesátých let dává prudký rozvoj televize nekončící řadu podnětů, které pohled na to, co se za tímto pojmem skutečně ukrývá.
Jiří Vladimír Matýsek
Filmové poznámky (9.) - Michael Bay amorální
Bývaly doby, kdy uměl Michael Bay točit dobré filmy. Blbé, ale v rámci žánru a zacílení na diváka dobré. Bayovy filmy měly styl, bývaly dlouhé, ale dokázaly bavit. Pak byly v mozku režiséra buňky nahrazeny kolečky a převody, vznikla trojice filmůTransformers– s výrazně sestupnou tendencí – a ještě než vznikne další film o „hračkách pro velké kluky“ odskočil si Bay k filmu, který podle všech zpráv měl být „malý“, bez výbuchů, bez armády a tak dále.
Jiří Vladimír Matýsek
MINISTERSTVO KULTURY VARUJE: Tento film vám může způsobit trauma
Oxfordský slovník angličtiny definuje násilí jako „chování, zahrnující užití fyzické síly ke zranění, poškození nebo zabití někoho, či něčeho.“ Druhý význam zahrnuje „silnou emoci, nepříjemnou zkušenost nebo destruktivní přírodní sílu.“ Násilí bývá ve spojitosti s kinematografií často skloňováno. Mluví se o omezení násilných scén ve filmech a o útocích, které mohly být podmíněny sledováním filmů (viz nedávný případ střelby při projekci posledního Batmana).
Jiří Vladimír Matýsek
Filmové poznámky (8.) - Temné stíny v hlavě Tima Burtona
Tim Burton si své renomé a nespornou diváckou oblíbenost vystavěl na řadě (mírně řečeno) bizarních filmů s hrdiny, jejichž účes připomíná vlasový sestřih pana režiséra (nebo post-punkového krále Roberta Smitha z The Cure). A když už nemají chaos NA hlavě – jako Beetlejuice, Střihoruký Edward, Ichabod Crane z Ospalé dírynebo Sweeney Todd – mají ho nepochybně V hlavě – jako všichni ostatní. Milá ujetost, černý humor, stylizace, budovaná na základě toho kýčovitého, pohádkového pojetí hororu. To vše byl Burton až doĎábelského holiče z Fleet Street. Pak přišlaAlenka v říši divůzničená zbytečným 3D.Temné stínyv sobě skrývaly obrovský potenciál. Na prvních plakátech se Depp vyskytoval s poněkud rozcuchanými vlasy a látka jako by byla pro Tima Burtona přímo stvořená...
Jiří Vladimír Matýsek
Filmové poznámky (7.) - Pomsta servírovaná za studena
České kinematografii dlouhodobě chybí film, který by se dal s čistým svědomím zařadit o žánrové škatulky „thriller“. Snad až celovečerní debut Miroslava OndrušeVendetaby tuto nálepku mohl obdržet a hrdě se s ní pyšnit.
Jiří Vladimír Matýsek
Filmové poznámky (6.) - Poslední štace
Friedrich Wilhelm Murnau patří k největším režisérským osobnostem z období němého filmu. Do srdcí filmových diváků a historie tohoto nejmladšího umění se zapsal zejména filmyUpír Nosferatua svým hollywoodským debutemVýchod slunce. Mezi nimi stojí třetí pilíř Murnauovy tvorby, dramaPoslední štace(Der Letzte Mann, 1924).
Jiří Vladimír Matýsek
Filmové poznámky (5.) - Příběh z Tokia
Jsou filmy, ke kterým se člověk propracovává poměrně těžko. Zahaluje je jakási aura „legendárnosti“, automaticky jsou řazeny do kánonu, do všech zlatých fondů, mezi vrcholná světová díla kinematografie. Lze dokonce uvažovat o jakésipovinnostityto filmy shlédnout a tato povinnost je mnohdy odrazující. Osobně preferuji cestu hledání. Znát stěžejní díla je samozřejmě nutností, ale nemusím se divácky soustředit pouze na ně. Spíše se nechávám okolnostmi zavést až k těmto filmům, přičemž se je snažím hodnotit co nejstřízlivějším pohledem, pokud možno neovlivněn jejich proslaveností. V mnoha případech se ale stává, že konkrétní filmy nejsou kanonické pro nic za nic. Před časem se mi toto stalo s BressonovýmDeníkem venkovského faráře, teď s Příběhem z Tokiajaponského režiséra Jasudžira Ozua.
Jiří Vladimír Matýsek
Filmové poznámky (4.) - Znásilnění antické mytologie
Antická mytologie tvoří základ evropské civilizace. A byli to evropští osadníci, kteří vybudovali základy Spojených států amerických. Příběhy o antických hrdinech, bozích a monstrech si přenesli sebou a zvláště ve dvacátém století se antické báje staly vydatným zdrojem pro hollywoodské scénáristy. Staré klasiky Souboj Titánů nebo Jáson a Argonauti se k dávné mytologii chovaly s jistou pokorou a věci, v těchto filmech zasazené do pohádkového rámce, v mnohém skutečně s antickými předlohami korespondovaly.
Jiří Vladimír Matýsek
Filmové poznámky (3.) - Pytel kostí - další adaptace Stephena Kinga
Stephena Kinga mám jako spisovatele celkem rád. Když už číst něco ze současné lehčí literatury, King je jasná volba. Tisícistránkové TO je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl, Zelená míle a povídkové Čtyři roční doby také nezklamaly. A Temná věž? To je – sice natahovaná – pecka jako řemen. Všeobecná přístupnost Kingových knih je bezesporu jedním z faktorů, které vedou k častému zfilmování jeho knih. Většina adaptací však bohužel nedosahuje potřebných kvalit. Ano, čestné výjimky tu jsou – Shawshank, Carrie, Misery, Nadaný žák nebo Zelená míle – ostatní filmy jsou na opačném konci kvalitativní osy. Jak dopadla zatím poslední kingovská adaptace, dvoudílný televizní film – Pytel kostí?
Jiří Vladimír Matýsek
Filmové poznámky (2.) - Ocelová pěst aneb o robotech a jiné havěti
V roce 2011 vtrhly do kin dva filmy, v nichž hrají prim roboti: V létě Transformers 3 režiséra Michaela Baye a v listopadu film Shawna Levyho Ocelová pěst. Každý si své publikum dozajista našel. Tyto poznámky by měly být hlavně o druhém jmenovaném, ale vzhledem k jistým styčným bodům s Bayovým blockbusterem se nabízí srovnání.
Jiří Vladimír Matýsek
Filmové poznámky (1.) - Sherlock, 2. série
Když před rokem a něco vtrhnul na televizní obrazovky seriál BBC prostě nazvaný Sherlock, mnozí milovníci detektiva z Baker Street v hrůze vystartovali ze sedaček. Co to je? Sherlock Holmes v současnosti? Kde je viktoriánská atmosféra, londýnská mlha, poctivá, starosvětská atmosféra? Zvládli-li první díl a byli-li ochotní trochu slevit ze svých zkostnatělých představ, museli se do svých sedaček znovu usadit a z podlah zvedat spadlé čelisti.
Jiří Vladimír Matýsek
Filmový rok 2011
Konec čehokoliv – to je prostor ke krátkému zamyšlení. A nejinak je tomu i na konci kalendářního roku 2011. Vím, že se s podobnými texty v nejbližší době roztrhne pytel. A co má být?. Filmový rok 2011 (stejně jako každý jiný) si krátkou reflexi zaslouží. Rád bych případného čtenáře upozornil na to, že se nebude jednat o ucelený text, spíše půjde o výčet bodů, poznámek, k filmovému dění posledního roku. Nelze očekávat ani nějakou chronologii, nápady jak známo, se v mysli objevují značně neuspořádaně...
Jiří Vladimír Matýsek
Deník venkovského faráře (Režie: Robert Bresson, Francie, 1951)
K filmům Roberta Bressona jsem se propracovával delší dobu. Odrazovaly mě pověsti o bezpříběhovosti jeho snímků, divácké náročnosti, formální složitosti. Pověsti o tom, že herci v Bressonových filmech vlastně nehrají a jsou jen marionetami, za jejich provázky tahá pan režisér. Nakonec se prvním Bressonovým filmem na seznamu filmů shlédnutých objevil Deník venkovského faráře.
Jiří Vladimír Matýsek
Stephen King - Pistolník /Temná věž I./
Stephen King bezpochyby patří mezi ty autory bestsellerů, které dovedou ocenit i čtenáři vybírající si poněkud „náročnější literaturu“ – když už použijeme tento klišoidní termín. Některé z potencionálních čtenářů Kinga možná odrazuje právě to, že je to autor masově čtené literatury. Jiné, že se v podstatě jedná horory, zástupce jednoho z nejpokleslejších žánrů vůbec, žánru NEPRÁVEM odsunutého na druhou kolej akademického zájmu, někam na úroveň červené knihovny. Jenže King je prostě „král“ a až na výjimky nelze žádnou z jeho knih označit za čistokrevný horor a konečně – valnou většinu bestsellerové produkce předbíhá přinejmenším o dvě délky.