Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Filmové poznámky (7.) - Pomsta servírovaná za studena

22. 08. 2012 22:18:42
České kinematografii dlouhodobě chybí film, který by se dal s čistým svědomím zařadit o žánrové škatulky „thriller“. Snad až celovečerní debut Miroslava OndrušeVendetaby tuto nálepku mohl obdržet a hrdě se s ní pyšnit.

Samozřejmě – natočit úplně čistý thriller, který by nevybočoval do jiných žánrů, lze jen stěží (je dokonce možné, že to ani nelze – momentálně si nedovedu žádný „čistý thriller“ vybavit) a Vendeta je toho jasným důkazem. Film hranici žánru překračuje zejména směrem k dramatu, které se urputně snaží být dramatem psychologickým. Čím jiným totiž může být příběh muže, který je ochoten udělat cokoliv, jen aby pomstil svou čtrnáctiletou dceru? Ondruš do thrillerového obalu zahalil meditaci o vině, trestu, opodstatněnosti pomsty, hranici, kde končí klukovina a začíná krutá životní realita, o možnosti či nemožnosti odpuštění. Divák má skutečně o čem přemýšlet.

Divák?

Ano, divák. Postavy moc času na přemýšlení či meditování o hlubokých tématech nemají. Ženou je ty nejnižší, takřka animální pudy. Touha po pomstě, pudy sexuální i snaha pomoci bližnímu svému. Hrdinové konají a až pak jsou v hrůze konfrontováni s následky svých činů. Myšlení musí za hrdiny obstarat divák.

Ondruš ve Vendetě vytvořil obdivuhodně sevřený celek. Film stojí na jedné jediné linii. Pokud se příběh protne s osudy jiných postav, které začaly mimo svět příběhu, je nám řečeno jen to, co se hlavní linie týká. Pak jsou další postavy opuštěny a opět pokračujeme přímo k cíli. Takto se např. nedozvíme nic dalšího o (pro hlavní děj velmi podstatné) dvojici úplatných policistů. Podobně se, zdánlivě neodůvodněně, dostává do příběhu Oldřich Kaiser v roli starého lesníka. Ale osudy se i ve skutečném životě protínají na místech ne zrovna očekávaných.

Sevřenost se odráží i na délce filmu (necelých devadesát minut vč. závěrečných titulků), divák je od prvních sekund udržován v napětí. Režisér pečlivě buduje chladnou atmosféru, možný to odraz emočního chladu hrdinů. Kamera, která má na výše uvedené atmosféře lví podíl, důsledně využívá estetiky podzimního lesa – spadaných listů, šedivých kmenů stromů apod. a rozpadajících se domů – chaty v lese a továrního komplexu. Atmosféře též pomáhá práce s hudbou (spíše než by byla, tak není), časté využívání elementů ticha a úsporné dialogy. Celý film jako by byl odtržen od běžné reality. Jen několik postav (dvě hlavní, dvě vedlejší plus trojice/čtveřice dětských postav) je „vysazeno“ doprostřed pustiny. Neexistuje žádné spojení se světem, mobilní telefony nemají signál, po silnicích projede jen minimum aut. Tato prázdnota byla pro celkové vyznění filmu ideální volbou.

Celkové komorní pojetí dává dostatečný prostor k tomu, aby vyniklo herectví Ondřeje Vetchého, který svého zlomeného otce, jež je schopen všeho, ztvárňuje naprosto bravurně. Emoční zlomy, objevující se naprosto neočekávaně, tento skokový pohyb od všeho schopného zabijáka k lidské trosce, tvoří základ přesvědčivosti této bezejmenné postavy. Oldřich Kaiser – ač nemá tolik prostoru, kolik možná propagace filmu slibovala – je jediným Vetchého protivníkem, jediným člověkem, který se mu – i za cenu své snížené pohybové schopnosti – dovede postavit.

Poněkud problematickým článkem hereckého obsazení je trojice dětských herců, představující postavy, které hrdinův život obrátí naruby. Na jejich výkonech je postaven celý set-up příběhu. Bohužel dialogy pronášené „čteným“ stylem, nikoliv „mluvným“, výrazně nabourávají potřebnou atmosféru. Ta na začátku koketuje i s prvky šoku („Takoví mladí a už vyvádějí takové věci?“). Dialogy této trojice šokujícím momentům však spíše podráží nohy.

Vendeta je závanem čerstvého vzduchu do naší kinematografie. Syrový, atmosférický thriller se solidním myšlenkovým potenciálem, který dovede strhnout. To není tak málo. I když chyby by se samozřejmě našly. Ale i tak – na debut je to překvapivý úspěch. Škoda jen, že ne dostatečně prosazovaný. Vendeta by si více pozornosti rozhodně zasloužila.

Autor: Jiří Vladimír Matýsek | středa 22.8.2012 22:18 | karma článku: 5.88 | přečteno: 654x

Další články blogera

Jiří Vladimír Matýsek

Roxette: Good Karma (2016) - Labutí píseň devadesátkových hitmakerů?

Švédská legenda inteligentního popu devadesátých let končí. Těžké onemocnění zpěvačky Marie Fredriksson jim neumožňuje dále pokračovat ve společné hudební kariéře.

4.6.2016 v 10:41 | Karma článku: 10.20 | Přečteno: 468 | Diskuse

Jiří Vladimír Matýsek

Tonya Graves a její bluesové kořeny

Čas od času se z čistajasna vynoří deska, která sice zůstává posluchačskou většinou nepovšimnuta, je však do jisté míry perlou, která svou zářivostí přesvítí mnohem klíčovější tituly.

18.2.2016 v 18:54 | Karma článku: 4.87 | Přečteno: 136 | Diskuse

Jiří Vladimír Matýsek

Strhávání model: Adele

Když někomu sáhnete na modlu, poznáte to. Fanatismus, s jakým se do mého nesouhlasného komentáře k nové desce Adele pustili její fanoušci, mě napevno utvrdil v tom, co jsem v diskuzním příspěvku naznačoval.

14.2.2016 v 20:24 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 506 | Diskuse

Jiří Vladimír Matýsek

Noví Coldplay - pořád stejně, ale v podstatě dobře

Minimálně jedna věc se však britské pop(rockové) kapele Coldplay upřít nedá - pánové nekecají a dělají.

11.1.2016 v 17:23 | Karma článku: 3.04 | Přečteno: 98 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Okamžik vzkříšení – film

Okamžik vzříšení vychází z jedné z nejuznávanějších knih v dějinách Izraele. Popisuje dojemný příběh znovuobjevení života po traumatických událostech 2. světové války.

28.6.2017 v 8:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 8 |

Richard Mandelík

Smetanova Litomyšl díl prvý, baroko, harfa a krásné dívky

A v neposlední řadě mé chyby, nad něž jsem se naštěstí povznesl a k tomu povznesení přispělo krásné město, krásné výstavy a krásné dámy. Jedna z nich to skvěle potvrdila harfou i aranžérským uměním.

28.6.2017 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Karel Sýkora

Foo Fighters – Best Of You

Foo Fighters je americká rocková kapela, kterou v roce 1995 založili Dave Grohl, Nate Mendel, William Goldsmith a Pat Smear. Pojmenovali se podle výrazu z druhé světové války označující neidentifikovaný létající předmět.

27.6.2017 v 4:32 | Karma článku: 4.63 | Přečteno: 100 |

Martin Nosek

Prošlá kulturní konzerva

Ústecká příspěvková organizace Kulturní středisko města je spravována lidmi, kteří si v roce 2017 neumí nainstalovat aplikaci do mobilu, využívají externího "ajťáka" k soukromým účelům a ještě k tomu si kupují nejdražší telefony.

26.6.2017 v 17:16 | Karma článku: 5.42 | Přečteno: 115 | Diskuse

Eva Šamánková

Dlouhé noci v cizím světě

Mládí. Je krásné a opojné, nabízí bezpočet možností a otevřených dveří. Dospívání ale znamená i zmatek, tápání, hledání a nepočítaně různě hlubokých jizev...

26.6.2017 v 17:14 | Karma článku: 7.25 | Přečteno: 126 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 875

Doktorand v oboru česká literatura, prodejce v record storu, milovník kvalitní hudby a literatury, sběratel vinylových desek.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.