Filmové poznámky (8.) - Temné stíny v hlavě Tima Burtona
Temné stíny vycházejí z televizní soap opery, jejímž hlavním hrdinou byl Barnabáš Collins. Ten se v Burtonově filmu v mládí zaplete s čarodějnicí, ta jej přemění v upíra a následně nechá pohřbít v železné rakvi. Ale co čert nechtěl, po dvou stech letech je Barnabášova rakev omylem vyhrabána, Collins se vrací na své rodinné sídlo – nyní obývané pouze troskami rodiny jeho majitelů – ale zjišťuje, že jeho úhlavní nepřítelkyně stále kuje své nekalé plány. Po dvou stoletích je třeba dořešit nevyřešené problémy…
Úvodní sekvence z 18. století, shrnující historii Collinsovic rodiny, vzbuzuje velké naděje. Burtonovské prvky (pokroucené stavby, větve stromů připomínající pařáty lesních příšer, černý humor) nechávají vzpomenout na Ospalou díru a zdá se, že i po letech fungují. Pak děj poskočí o 196 let kupředu a do příběhu vjíždíme (doslova) za doprovodu hitu Nights In White Satin od Moody Blues. Jenže najednou se cosi změní. Rodina, která je nám představena je i na Burtona bizarní tím nedobrým způsobem, že se na mysl neodbytně vkrádá myšlenka na Addamsovu rodinu. Jediný, kdo v této skupině figurek – o „postavách“ lze tady mluvit jen s obtížemi – je proto-gothička Carolyn. Ostatní jsou až příliš nevýrazní, nebo až příliš přepjatí (Helena Bonham Carterová). Když už se na scénu zase vrátí Johnny Depp (mistrovská scéna, která by se mohla směle zařadit do nejlepších děl monster-hororů), začne zase strhávat pozornost na sebe natolik, že se jeho topornější reinkarnace Jacka Sparrowa otravná k nesnesení. A kde skončil účes? Ulíznutá hlava á la Vít Bárta jen podtrhuje uslintanou slizkost celé postavy. Burton Barnabáše buduje jako klasického romantického rozervance, v němž se sváří nijak zvlášť motivovaná snaha pomoct své rodině s touhou po krvi. Trestuhodně je nevyužitá konfrontace člověka minulosti s realitou sedmdesátých let. Těch několik světlých momentů (Barnabášův básnicky-archaický jazyk, poznámky na adresu zpěváka Alice Coopera…) ukazuje, že je tato konfrontace tématem již mnohokrát variovaným, stále má potenciál. Tim Burton se však raději soustředí na hlavní příběh a s ním související milostnou linii, která koketuje s tématem „věčné lásky“ a nemožnosti ji najít. Hlavní dějová linie jde po předem očekávatelných bodech a končí přesně podle všech očekávání romantickou scénu přinášející velkou oběť v duchu všech Máchovských Jarmil padajících ze skalního ostrohu do siných vod, zde zakončené kousavým polibkem. Ach, škoda Time, škoda. Je zapotřebí vytahovat tyto stokrát omleté příběhové propriety a prezentovat je na plátně bez špetky nadhledu?
Burton byl vždycky silný v obrazové stylizaci. Je to právě ona, která drží Temné stíny těsně na hranici lehkého podprůměru a zabraňuje jim propad do hlubin pekelných. Bohužel, v mnoha scénách se ta zvláštní, kontrastní barevnost (šerosvitné sídlo Collinsů vs. barevné městečko) mění spíše v manýru bez obsahu, bez hlubšího významu. A to, co dříve bylo u Burtona výjimkou se v Temných stínech stává – bohužel – pravidlem. Nebo mi snad uniká hluboký význam rudých lampových svítidel v jinak temném, pseudogotickém sídle? Když si s červenou svého času hrával Shyamalan v Šestém smysl, každé použití této barvy vyvolávalo mrazení v zádech. Tady se neděje bohužel nic. Snad kromě lakonického zjištění: „Ejhle, červená. Zase…“
Celý film vypadá, jako by projel leštícím strojem. Problém zřejmý už u Alenky tady dosahuje vrcholu. Obraz je až nepřirozeně dokonalý, postavy vypadají jako plastové panenky. Stejně je na tom i prostředí, i když jistá kašírovanost a vzhled připomínající „domečky pro panenky“ je u Burtona na místě.
Ale abych jen nehanil. Temné stíny mají své skvělé momenty, které dávají příležitost připomenout si kdysi-dávno-dobrého režiséra. Nejsilněji působí ve filmu klipové sekvence: Již zmíněný úvod s Moody Blues a také perfektně vybudovaná scéna renovace rodinného sídla. Místy též prosvítá typický černý humor (scéna s hippies s nádhernou tečkou, vzkříšení Barnabáše výrazně říznuté hororem atd.). Asi největší úsměv na rtech pak u rockového fanouška musí vyvolat příchod nefalšovaného Alice Coopera, legendy shock rocku, který byl snad tím jediným prvkem, který chyběl k tomu, aby byla Burtonova svébytná poetika kompletní. Bohužel měl přijít tak před deseti, patnácti lety.
Temné stíny jsou bohužel poměrně výraznou prohrou. Burton si nedokázal poradit s námětem, který se zdál být naprosto ideální. Kdysi originální forma se, překvapivě právě v rukách svého tvůrce, vyprázdnila. Tim má letos ještě jednu šanci napravit pošramocenou reputaci. Frankenweenie může být tím posledním hřebíčkem do rakve, nebo návratem ke kořenům. Doufejme, že se z přízviska „burtonovský“ nestane jen nafouknutá bublina posměšně používaná s jistou kategorií „bizarních“ filmů.
Jiří Vladimír Matýsek
Roxette: Good Karma (2016) - Labutí píseň devadesátkových hitmakerů?
Švédská legenda inteligentního popu devadesátých let končí. Těžké onemocnění zpěvačky Marie Fredriksson jim neumožňuje dále pokračovat ve společné hudební kariéře.
Jiří Vladimír Matýsek
Tonya Graves a její bluesové kořeny
Čas od času se z čistajasna vynoří deska, která sice zůstává posluchačskou většinou nepovšimnuta, je však do jisté míry perlou, která svou zářivostí přesvítí mnohem klíčovější tituly.
Jiří Vladimír Matýsek
Strhávání model: Adele
Když někomu sáhnete na modlu, poznáte to. Fanatismus, s jakým se do mého nesouhlasného komentáře k nové desce Adele pustili její fanoušci, mě napevno utvrdil v tom, co jsem v diskuzním příspěvku naznačoval.
Jiří Vladimír Matýsek
Noví Coldplay - pořád stejně, ale v podstatě dobře
Minimálně jedna věc se však britské pop(rockové) kapele Coldplay upřít nedá - pánové nekecají a dělají.
Jiří Vladimír Matýsek
Mudrování nad kvalitní televizí
Otázka "Co jekvalitní televize" zaměstnává televizní vědce už let. Cca od poloviny devadesátých let dává prudký rozvoj televize nekončící řadu podnětů, které pohled na to, co se za tímto pojmem skutečně ukrývá.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
V Česku stále chybí vakcíny proti černému kašli. Válek mluví o aktuální situaci
Přímý přenos V Česku stále rapidně přibývá případů černého kašle. Jednou z cest, jak se proti nemoci chránit, je...
Vědce konec Langšádlové mrzí. Obávají se omezení rozpočtu na výzkum
Demise ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové (TOP 09) vědce i vysoké školy...
Vrah hodil tělo ubodaného muže do žumpy, tam tlelo dva měsíce. Dostal 20 let
Krajský soud v Ostravě poslal na dvacet let do vězení 62letého Karla Machalu za to, že předloni v...
„Není podstatné být vidět, ale mít výsledky.“ Politici reagují na konec ministryně
O demisi ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové (TOP 09) byl premiér Petr Fiala...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 933x