Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Filmové poznámky (8.) - Temné stíny v hlavě Tima Burtona

2. 09. 2012 22:38:34
Tim Burton si své renomé a nespornou diváckou oblíbenost vystavěl na řadě (mírně řečeno) bizarních filmů s hrdiny, jejichž účes připomíná vlasový sestřih pana režiséra (nebo post-punkového krále Roberta Smitha z The Cure). A když už nemají chaos NA hlavě – jako Beetlejuice, Střihoruký Edward, Ichabod Crane z Ospalé dírynebo Sweeney Todd – mají ho nepochybně V hlavě – jako všichni ostatní. Milá ujetost, černý humor, stylizace, budovaná na základě toho kýčovitého, pohádkového pojetí hororu. To vše byl Burton až doĎábelského holiče z Fleet Street. Pak přišlaAlenka v říši divůzničená zbytečným 3D.Temné stínyv sobě skrývaly obrovský potenciál. Na prvních plakátech se Depp vyskytoval s poněkud rozcuchanými vlasy a látka jako by byla pro Tima Burtona přímo stvořená...

Temné stíny vycházejí z televizní soap opery, jejímž hlavním hrdinou byl Barnabáš Collins. Ten se v Burtonově filmu v mládí zaplete s čarodějnicí, ta jej přemění v upíra a následně nechá pohřbít v železné rakvi. Ale co čert nechtěl, po dvou stech letech je Barnabášova rakev omylem vyhrabána, Collins se vrací na své rodinné sídlo – nyní obývané pouze troskami rodiny jeho majitelů – ale zjišťuje, že jeho úhlavní nepřítelkyně stále kuje své nekalé plány. Po dvou stoletích je třeba dořešit nevyřešené problémy...

Úvodní sekvence z 18. století, shrnující historii Collinsovic rodiny, vzbuzuje velké naděje. Burtonovské prvky (pokroucené stavby, větve stromů připomínající pařáty lesních příšer, černý humor) nechávají vzpomenout na Ospalou díru a zdá se, že i po letech fungují. Pak děj poskočí o 196 let kupředu a do příběhu vjíždíme (doslova) za doprovodu hitu Nights In White Satin od Moody Blues. Jenže najednou se cosi změní. Rodina, která je nám představena je i na Burtona bizarní tím nedobrým způsobem, že se na mysl neodbytně vkrádá myšlenka na Addamsovu rodinu. Jediný, kdo v této skupině figurek – o „postavách“ lze tady mluvit jen s obtížemi – je proto-gothička Carolyn. Ostatní jsou až příliš nevýrazní, nebo až příliš přepjatí (Helena Bonham Carterová). Když už se na scénu zase vrátí Johnny Depp (mistrovská scéna, která by se mohla směle zařadit do nejlepších děl monster-hororů), začne zase strhávat pozornost na sebe natolik, že se jeho topornější reinkarnace Jacka Sparrowa otravná k nesnesení. A kde skončil účes? Ulíznutá hlava á la Vít Bárta jen podtrhuje uslintanou slizkost celé postavy. Burton Barnabáše buduje jako klasického romantického rozervance, v němž se sváří nijak zvlášť motivovaná snaha pomoct své rodině s touhou po krvi. Trestuhodně je nevyužitá konfrontace člověka minulosti s realitou sedmdesátých let. Těch několik světlých momentů (Barnabášův básnicky-archaický jazyk, poznámky na adresu zpěváka Alice Coopera...) ukazuje, že je tato konfrontace tématem již mnohokrát variovaným, stále má potenciál. Tim Burton se však raději soustředí na hlavní příběh a s ním související milostnou linii, která koketuje s tématem „věčné lásky“ a nemožnosti ji najít. Hlavní dějová linie jde po předem očekávatelných bodech a končí přesně podle všech očekávání romantickou scénu přinášející velkou oběť v duchu všech Máchovských Jarmil padajících ze skalního ostrohu do siných vod, zde zakončené kousavým polibkem. Ach, škoda Time, škoda. Je zapotřebí vytahovat tyto stokrát omleté příběhové propriety a prezentovat je na plátně bez špetky nadhledu?

Burton byl vždycky silný v obrazové stylizaci. Je to právě ona, která drží Temné stíny těsně na hranici lehkého podprůměru a zabraňuje jim propad do hlubin pekelných. Bohužel, v mnoha scénách se ta zvláštní, kontrastní barevnost (šerosvitné sídlo Collinsů vs. barevné městečko) mění spíše v manýru bez obsahu, bez hlubšího významu. A to, co dříve bylo u Burtona výjimkou se v Temných stínech stává – bohužel – pravidlem. Nebo mi snad uniká hluboký význam rudých lampových svítidel v jinak temném, pseudogotickém sídle? Když si s červenou svého času hrával Shyamalan v Šestém smysl, každé použití této barvy vyvolávalo mrazení v zádech. Tady se neděje bohužel nic. Snad kromě lakonického zjištění: „Ejhle, červená. Zase...“

Celý film vypadá, jako by projel leštícím strojem. Problém zřejmý už u Alenky tady dosahuje vrcholu. Obraz je až nepřirozeně dokonalý, postavy vypadají jako plastové panenky. Stejně je na tom i prostředí, i když jistá kašírovanost a vzhled připomínající „domečky pro panenky“ je u Burtona na místě.

Ale abych jen nehanil. Temné stíny mají své skvělé momenty, které dávají příležitost připomenout si kdysi-dávno-dobrého režiséra. Nejsilněji působí ve filmu klipové sekvence: Již zmíněný úvod s Moody Blues a také perfektně vybudovaná scéna renovace rodinného sídla. Místy též prosvítá typický černý humor (scéna s hippies s nádhernou tečkou, vzkříšení Barnabáše výrazně říznuté hororem atd.). Asi největší úsměv na rtech pak u rockového fanouška musí vyvolat příchod nefalšovaného Alice Coopera, legendy shock rocku, který byl snad tím jediným prvkem, který chyběl k tomu, aby byla Burtonova svébytná poetika kompletní. Bohužel měl přijít tak před deseti, patnácti lety.

Temné stíny jsou bohužel poměrně výraznou prohrou. Burton si nedokázal poradit s námětem, který se zdál být naprosto ideální. Kdysi originální forma se, překvapivě právě v rukách svého tvůrce, vyprázdnila. Tim má letos ještě jednu šanci napravit pošramocenou reputaci. Frankenweenie může být tím posledním hřebíčkem do rakve, nebo návratem ke kořenům. Doufejme, že se z přízviska „burtonovský“ nestane jen nafouknutá bublina posměšně používaná s jistou kategorií „bizarních“ filmů.

Autor: Jiří Vladimír Matýsek | neděle 2.9.2012 22:38 | karma článku: 5.88 | přečteno: 546x

Další články blogera

Jiří Vladimír Matýsek

Roxette: Good Karma (2016) - Labutí píseň devadesátkových hitmakerů?

Švédská legenda inteligentního popu devadesátých let končí. Těžké onemocnění zpěvačky Marie Fredriksson jim neumožňuje dále pokračovat ve společné hudební kariéře.

4.6.2016 v 10:41 | Karma článku: 10.20 | Přečteno: 468 | Diskuse

Jiří Vladimír Matýsek

Tonya Graves a její bluesové kořeny

Čas od času se z čistajasna vynoří deska, která sice zůstává posluchačskou většinou nepovšimnuta, je však do jisté míry perlou, která svou zářivostí přesvítí mnohem klíčovější tituly.

18.2.2016 v 18:54 | Karma článku: 4.87 | Přečteno: 136 | Diskuse

Jiří Vladimír Matýsek

Strhávání model: Adele

Když někomu sáhnete na modlu, poznáte to. Fanatismus, s jakým se do mého nesouhlasného komentáře k nové desce Adele pustili její fanoušci, mě napevno utvrdil v tom, co jsem v diskuzním příspěvku naznačoval.

14.2.2016 v 20:24 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 506 | Diskuse

Jiří Vladimír Matýsek

Noví Coldplay - pořád stejně, ale v podstatě dobře

Minimálně jedna věc se však britské pop(rockové) kapele Coldplay upřít nedá - pánové nekecají a dělají.

11.1.2016 v 17:23 | Karma článku: 3.04 | Přečteno: 98 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marek Valiček

"Jako Jan Hus, chlapče, přesně jako von..."

Všichni svatí se maj slavit tak, jak jim přináleží. Šebestián střelbou z luku, Andula zimou a Jan pořádnym fajrákem...

28.6.2017 v 9:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Andrea Jamborová

Nechovej se jako debil...

Znáte to. Vidíte nějakou situaci a hned vás k ní napadne filmová hláška. Není člověka, aby si alespoň jednu nepamatoval.

28.6.2017 v 8:46 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 54 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Večer na chalupě

Zavřela dveře a šla se toulat do tmy. Vzpomněla jsem si na tuláka, který se toulal po hvězdách, jak o něm zpíval Pavel Zajíček. Každý jsme ve své podstatě, ve své duši, tulákem...

28.6.2017 v 8:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 | Diskuse

Marketa Kadhi

Na pláži

Vůbec by mě nenapadlo popisovat své dojmy z dovolené, nebo psát o tom, co se dá vidět na pláži, dokud jsem tam nepotkala vílu.

27.6.2017 v 18:16 | Karma článku: 14.27 | Přečteno: 800 | Diskuse

Karel Trčálek

Já jsem taky zarytý liberální demokrat!

Radostí mi praskla žilka, když jsem se dozvěděl, že nejsem tady na blogu jediným zarytým liberálním demokratem, že je nás tady povícero

27.6.2017 v 17:30 | Karma článku: 11.23 | Přečteno: 302 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 875

Doktorand v oboru česká literatura, prodejce v record storu, milovník kvalitní hudby a literatury, sběratel vinylových desek.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.