MINISTERSTVO KULTURY VARUJE: Tento film vám může způsobit trauma
Dle mého názoru, jsou však všechny tyto diskuze, probíhající na veřejné i soukromé rovině, vedeny striktně jednosměrně. Týkají se v podstatě pouze toho, jakým způsobem se násilí na plátně zobrazuje a tudíž, jak toto zobrazené násilí neblaze působí na diváka. Ale samotné sledování některých filmů – a to v nich ani nemusí být násilné činy přímo zobrazeny – může být vnímáno jako akt násilného působení na recipienta.(ale samotné sledování některých filmů může být vnímáno jako akt násilného působení na recipienta, přestože v nich nemusejí být násilné činy přímo zobrazeny.)
Samozřejmě, všechno je jen a pouze věcí osobního vkusu a osobního vnímání. Pro někoho může být silně traumatizujícím zážitkem sledování tzv. fekální komedie, pro jiného zase některý ze současných filmů pro menší děti.[1] Negativní působení však bezpochyby nalezneme u dvojice současných tvůrců, které bych se nebál označit za „psychické teroristy“. Jsou to Lars von Trier a Michael Haneke. Oba režiséři své filmy nechápou jako prvoplánové, šokující díla bez hlubšího obsahu. Tematika a s ní ruku v ruce jdoucí výrazové prostředky jsou pro ně způsobem, jak se hluboce zatnout do divákovy mysli. Byť oba dosahují obdobných výsledků v tom, jak jejich filmy na diváky působí, jejich přístup je v ledasčem odlišný.
„Film by měl být jako kámen v botě“ (Lars von Trier)[2]
Von Trier svoje v jádru děsivé a traumatizující historky prezentuje jako jistou formu výsměchu, šklebu do tváře společnosti. Ta jen velmi nerada přijímá cokoliv, co by vybočovalo z jejích úzkostlivě budovaných mantinelů. Pro von Triera jsou jeho filmy (jmenujme například Antikrista nebo Prolomit vlny) stejným prostorem šoku, čehož je důkazem režisérovo slavné extempore na festivalu v Cannes jako bylo jeho slavné extempore na festivalu v Cannes. Von Triera není ale možné brát úplně vážně. To, že se v mnoha případech jedná právě o groteskní škleb pana režiséra, ostatně potvrzují i autorovy ironizující vstupy při závěrečných titulcích jeho televizního seriálu Království (1994, 1997). Jenže přijme-li divák fakt, že se jedná „jen“ o krutý žert pana režiséra, při samotném sledování filmu mu to ale příliš nepomůže. Maximálně to pro něj může být cesta ven z traumatizujícího zážitku. Na to, čím může divák procházet při samotném sledování filmu jej poznání toho, že se jedná o žert, však připraví jen stěží. Trier kombinuje scény násilí, které si s ničím nezadají s krvavými scénami z hororů posledního desetiletí, se scénami těžkého psychického nátlaku – a nenabízí únik. Jak to, že krvavé násilí v hororu klidně přecházíme a z kina odcházíme emocionálně neotřeseni. Protože jsme si jisti, že se jedná o fikci, tak i samotné žánrové označení „horor“ implikuje mnohé. Je-li ovšem film prezentován jako „drama“, přistupujeme k němu poněkud jinak. Přidá-li se k žánrovému zařazení i realistický přístup k věci, útočnost a působivost filmu se ještě zvýrazňuje.
„Znásilnit diváka k (osvobození) nezávislosti“ (Michael Haneke)[3]
Michael Haneke ve svém posledním filmu, Lásce (jak krutý název vzhledem k obsahu a působení filmu!), nově definoval význam sousloví „psychický terorismus“. V Lásce Haneke pracuje metodou postupného utahování šroubu. Svoje diváky doslova týrá sledováním obyčejného lidského života, událostí, které se kolem nás odehrávají neustále – a my je jen nečinně ignorujeme, dokud se nás přímo nedotknou. Haneke se podobně jako diváci nezaujatě dívá. Jemné náznaky (ženina dočasná paralýza jako první náznak budoucího) postupně nahrazují scény, které jsou vyloženě kruté (mužova urputná snaha svou manželku nakrmit a s tím spojená bezmoc obou protagonistů) a v druhém plánu jsou skutečně ukázkou té nejčistší lásky. Haneke svou distancí a nezaujatostí dosahuje něčeho, co se jen tak nepodaří mnohým romantickým filmům. Závěrečná vražda, byť spáchaná z lásky, je opět natočena s tak obludnou netečností, že tím pádem představuje pomyslné strhnutí posledního závitu šroubu. Ten tak pevně vězí v divákově mysli a už jej nelze vytáhnout.
Zmínku si zaslouží i Hanekeho starší film, Funny Games (1997). Ten je v zobrazení násilí výrazně explicitnější, soustředí se na zobrazení „násilí, takového, jaké skutečně je – bolest a zranění způsobené druhému.“ Postavy ve filmu (zabijáci v bílém a obyčejná rodina) se k sobě chovají násilně. Násilné působení je pak působeno i na diváka. To vše umožňuje divákům vytvořit si vlastní prostor k uvažování. Režisér – v tomto případě Haneke – je pouhým médiem. To, jak se se zobrazeným divák vyrovná, je jen na něm. Násilí je zde (stejně jako v Lásce) prostředkem k poukázání na konkrétní problém. Ten tak není podáván metaforicky, ale naopak, s útočnou doslovností.
[1] O možném působení – v kontextu tohoto textu nepochybně kategorizovatelného jako „násilné“ – se mluvilo i ve spojitosti se seriálem Teletubbies, na jehož schopnost deformovat dětské uvažování bylo několikrát poukázáno. Otázkou však zůstává, zda je vůbec žádoucí aplikovat dospělý pohled na seriál určený pro ty nejmenší děti.
[2] Zdroj: http://m.imdb.com/name/nm0001885/quotes [cit. 2. 5. 2013]
[3] Zdroj: http://sensesofcinema.com/2003/great-directors/haneke-2/ [cit. 2. 5. 2013]
Jiří Vladimír Matýsek
Roxette: Good Karma (2016) - Labutí píseň devadesátkových hitmakerů?
Švédská legenda inteligentního popu devadesátých let končí. Těžké onemocnění zpěvačky Marie Fredriksson jim neumožňuje dále pokračovat ve společné hudební kariéře.
Jiří Vladimír Matýsek
Tonya Graves a její bluesové kořeny
Čas od času se z čistajasna vynoří deska, která sice zůstává posluchačskou většinou nepovšimnuta, je však do jisté míry perlou, která svou zářivostí přesvítí mnohem klíčovější tituly.
Jiří Vladimír Matýsek
Strhávání model: Adele
Když někomu sáhnete na modlu, poznáte to. Fanatismus, s jakým se do mého nesouhlasného komentáře k nové desce Adele pustili její fanoušci, mě napevno utvrdil v tom, co jsem v diskuzním příspěvku naznačoval.
Jiří Vladimír Matýsek
Noví Coldplay - pořád stejně, ale v podstatě dobře
Minimálně jedna věc se však britské pop(rockové) kapele Coldplay upřít nedá - pánové nekecají a dělají.
Jiří Vladimír Matýsek
Mudrování nad kvalitní televizí
Otázka "Co jekvalitní televize" zaměstnává televizní vědce už let. Cca od poloviny devadesátých let dává prudký rozvoj televize nekončící řadu podnětů, které pohled na to, co se za tímto pojmem skutečně ukrývá.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Prodej byt 3+1, 88m2, Černá v Pošumaví, Bližná
Černá v Pošumaví - Bližná, okres Český Krumlov
2 980 000 Kč
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 933x