Filmové poznámky (4.) - Znásilnění antické mytologie

Antická mytologie tvoří základ evropské civilizace. A byli to evropští osadníci, kteří vybudovali základy Spojených států amerických.  Příběhy o antických hrdinech, bozích a monstrech si přenesli sebou a zvláště ve dvacátém století se antické báje staly vydatným zdrojem pro hollywoodské scénáristy. Staré klasiky Souboj Titánů nebo Jáson a Argonauti se k dávné mytologii chovaly s jistou pokorou a věci, v těchto filmech zasazené do pohádkového rámce, v mnohém skutečně s antickými předlohami korespondovaly.

Olymp podle Hollywoodu. Kýč jak bič.

V posledních letech se v Hollywoodu začali k antickým námětům vracet. S tím, jak se posunuly technologie a navýšily rozpočty, jakoby ale zmizela úcta k historickému dědictví a i když se scénář zaklíná „nějakou“ antickou bájí, často vytváří spíše mišmaš všeho možného.

Remake Souboje Titánů – no, dejme tomu. Udělal z původní pohádky akční podívanou, ale zároveň se dopustil dvou velkých prohřešků: Z Medúzy udělal pohlednou slečnu (ona by asi ošklivá babice s hady místo vlasů netáhla) a barva koně Pegase se, bez jediného slůvka vysvětlení, změnila z bílé v černou. Asi bílá nebyla pro hrdinu Persea, zde vystavěný jako akční bijec, dost „drsňácká“ a bílý, okřídlený oř by mu ničil image.

Dalším pokusem o znásilnění antické mytologie, v tomto případě definitivně dokonaný, je Válka bohů. Scénáristé do jednoho vizuálně opulentního příběhu nacpali hrdinu Thesea, Titány uvězněné v Tartaru, jejich osvobození a střet starého, bohy ovládaného světa, a světa nového, který by měl patřit lidem. Námět, který spíše připomíná báje severské, než antické. Už český překlad názvu filmu (původně Immortals – mnohem výstižnější než česká Válka bohů) v mých očích spíše odkazuje k Ódinově partě z Valhally, než ke vznešeným obyvatelům Olympu.

Vyjasněme si na začátek, co nám o obou stěžejních prvcích příběhu filmu Válka světů, hrdinovi Theseovi a Titánech, praví samotná mytologie:

Théseus, podle některých zdrojů syn samotného Poseidona (film naznačuje, že byl mohl dokonce být Diův syn!), po Heráklovi (bojovali společně proti Amazonkám) nejstatečnější řecký rek. K jeho nejslavnějším činům patřilo, vedle zabití množství mytických příšer, hlavně zabití Minotaura. Ano, Théseus je ten slavný bojovník, kterému zachránila život Ariadnina nit.  Jediným faktem, zakotveným v mytologii a přeneseným do filmu, je jméno jeho manželky, kterou byla Faidra. Ve Válce bohů je z Thésea spíše něco jako lidový bojovník, bohy vyvolený jedinec, mající za úkol zachránit Řecko. Kam by ve svém krátkém životě měl nacpat nekonečnou řadu hrdinských činů, scénáristé nedomyseli.

Titáni, synové matky země Gáie a boha Úrana. Celkem jich bylo šest, Ókeános, Koios, Hyperión (a ejhle! Scénársité použili jméno jednoho z Titánů pro hlavní zápornou postavu s gustem ztvárněnou Mickeym Rourkem), Krios, Íapetos a Kronos. Kronos, po jistou dobu vládce nad světem byl svržen Diem a za trest svržen do Tartaru. O tom, že by byli Titáni někdy osvobozeni, jsem nenašel zmínku. Ve filmu se počet Titánů značně rozrostl a změnili se z „prvotních, starých, bohů“ v bandu nepřemožitelných antických ninjů, kteří dovedou obyvatelům Olympu řádně zatopit a výrazně omezit jejich počty.

Spojení těchto dvou motivů do podivného celku a přidání pseudo-mytologického Eperijského luku (zbraň nekonečné síly, která dovede Titány osvobodit) a tématu „národně-osvobozeneckého“ boje vede k naprosté degradaci asi nejpropracovanější mytologie v lidských dějinách. Nemám nic proti drobným úpravám bájí. Proč ne. Ale pokud scénáristé neprokážou alespoň základoškolské znalosti a slepě vyberou „nějaká“ jména a dosadí je do celkem vratkého celku, jsem proti. O neschopnosti (a neskutečném podceňování diváků) autorů filmu svědčí zejména fakt, že se z Poseidona a Athény staly Diovy děti. Jsem pobouřen.

Hollywood by se měl antice vyhýbat velkým obloukem. Nesvědčí to ani jednomu. Zejména mladším divákům je do hlav zasévána mylná představa o řecké mytologii. A Hollywood snižuje v očích vzdělanějších diváků sám sebe. Válka bohů už překračuje hranice „lehkého, nenáročného filmu“ takovým způsobem, že se příště budu hrůzou otřásat, uvidím-li spojení antika + Hollywood.