Z deníku padělatele (Umberto Eco: Pražský hřbitov)
Pražský hřbitov, Argo, 2011
Pražský hřbitov[1], zatím poslední, v pořadí šestý, Ecův beletristický text[2], dotahuje k dokonalosti to, co v různých podobách Eco zkoušel ve svých předchozích románech. Baví čtenáře, který si libuje v žánru historického románu (tentokrát zasazeného na konec 19. století) a zároveň baví i historika – či člověka historií poučeného – tím, kolik historických aluzí si na něj přichystal. Jak sám píše v doslovu, všechny postavy, kromě té titulní, se zakládají na skutečných, žijících osobnostech své doby. Pražský hřbitov se tak nezakrytě hlásí k textům spadajícím do škatulky tzv. alternativní historie.
Eco pracuje v jádru velmi jednoduchým způsobem. Významnější dějinné zvraty 19. století, zvláště ty, které se týkají špionáže a dobových tajných služeb, připisuje na vrub jediné osobě, Simonu Simoninimu. Na mysl se automaticky dere Forrest Gump – jenže ten, na rozdíl od Simoniniho tvořil dějiny tak-nějak-omylem. Simonini je padělatel a špion, profesionál, který svou nenávist vůči všemu a všemu (dlouhý výčet i s důvody k nenávisti zabírá několik úvodních kapitol) neváhá využívat ve své pokoutné práci. Tu se namočí do pouličních nepokojů, onde trochu pošoupne Garibaldiho v jeho válečném tažení – aby u toho jen tak mimochodem inspiroval Alexandra Dumase), jindy zase za noc napíše dokument, který se stane určujícím pro Dreyfusovu aféru. Celý jeho život se ale točí hlavně kolem textu, který má odhalovat všežidovské spiknutí, vzniklé s cílem ovládnutí celého lidstva. Text, z něhož se za čas staly nechvalně proslulé Protokoly sionských mudrců jsou leitmotivem, který se vynořuje a zanořuje v průběhu celého románu. Simonini svoje arcidílo píše a v různých fázích rozpracovanosti prodává, je využíváno různými stranami a ke svému autorovi se vrací ve chvílích, kdy už si myslí, že je jeho „zajisté autentický“ záznam setkání rabínů ze hřbitova v Praze.
Eco využívá formy deníkových záznamů. Hlavní postava se snaží přijít na kloub předcházejícím událostem a rekonstruuje svůj život. Amnézie hlavního hrdiny také způsobuje, že se v textu objevuje ve dvojí podobě, jako dvě postavy a jediné vědomí se rozdělilo ve dva zdánlivě úplně odlišné osudy. Velký otazník nad tím, jestli se jedná o schizofrenně rozděleného hrdiny-vypravěče, nebo máme skutečně tu čest se dvěma lidmi, kteří si své soukromé deníkové zápisy vedou v jednom sešitě – a ještě jsou schopni se na jeho stránkách hádat o skutečném průběhu událostí.
Na pozadí románu vyplouvá i jakási beletrizovaná textologická analýzy Protokolů, které do sebe absorbovaly značné množství vlivů – a to včetně fejetonistické literatury (koncepci celé scény vnukne Simoninimu nikdo menší, že Dumas st.). Eco manipuluje s fakty jen velmi nenápadně (např. spojuje dvě postavy do jedné) a pro průběh dějin naprosto nepodstatně. Ano, hnidopich by se našel, porýpal by se, polechtal ego a –
– nakonec stejně schlípne uši a do Ecova textu se začte (a nebo ho taky znechuceně zahodí jako snobskou četbu, ale o tom až jindy). Mnozí by mohli namítnout, že Eco jen skládá kousky dějinného puzzle do nového tvaru, který provázán svými vlastními vazbami a vystavěn na půdorysu dobrodružného románu se špionážními prvky. Alternativní dějiny, tak jak je Eco předkládá, sice často přinášejí pocit jakési přebujelosti, nepravděpodobnosti, přesto však běží mnohem hladčeji, než „skutečné“ dějiny. Umberto Eco nachází v chaosu 19. století (kdo by se v tom měl vyznat, ve všech těch bojích za nezávislost, dvorských aférách, válkách a revolucích?) jednotící linii. Simonini nás nenásilně protáhne bouřemi předminulého století a my se nestačíme divit, že jde komplikované dějiny vyložit tak jednoduchým způsobem. I když to vlastně není pravda. A nebo je? Kdo dnes může říct, zda skutečně žil nebo nežil někdo, jako Simonini, geniální padělatel, který tahal za nitky a udělal z historie to, co teď známe. Literatura tady vždycky byla od toho, aby vyprávěla příběhy – ty velké, i ty malé. Podobně i dějiny, i ty v podstatě vypráví příběhy – je by měly být pravdivé. Ale jak upozorňuje Hayden White, dějiny nejsou nic jiného, než vyprávění. A v průběhu času se každé vyprávění mění, vylepšuje se, přidávají se barvité detaily, integrují se v něm jiná vyprávění jinde zaslechnutá. Proč by na tomto principu nemohly pracovat i dějiny?
Umberto Eco naplňuje postmoderní metodu psaní beze zbytku. Pražský hřbitov lze číst jako skvěle střižený román Dumasovského typu. Pobaví se čtenář, který se o konspirační teorie nezajímá a o zednářích zaslechl jen omylem (pokud jej neodradí dlouhé výčty všeho možného[3]). Poučenějšímu čtenáři dává Ecův román dostatek místa k uvažování nad smyslem literatury a dějin a ještě se utvrzovat v kvalitě vlastní kulturní encyklopedie.
[1] Argo, 2011, překlad Jiří Pelán
[2] Jméno růže (1980), Foucalutovo kyvadlo (1988), Ostrov včerejšího dne (1994), Baudolino (2000), Tajemný plamen královny Loany (2004) – Pozn. vročení v závorkách odpovídají prvním italským vydáním.
[3] Což je samo o sobě odkazem na důležitou součást dobové literatury – seznamy a výčty. Tomu se ostatně Eco věnuje ve své další knize, v Bludišti seznamů (Argo, 2009). V něm se autor věnuje popisům nejrůznějších forem zobrazování množství v umění, od Homéra, přes Boschův obraz Zahrada rajských rozkoší atd. Zajímavé čtení…
Jiří Vladimír Matýsek
Roxette: Good Karma (2016) - Labutí píseň devadesátkových hitmakerů?
Švédská legenda inteligentního popu devadesátých let končí. Těžké onemocnění zpěvačky Marie Fredriksson jim neumožňuje dále pokračovat ve společné hudební kariéře.
Jiří Vladimír Matýsek
Tonya Graves a její bluesové kořeny
Čas od času se z čistajasna vynoří deska, která sice zůstává posluchačskou většinou nepovšimnuta, je však do jisté míry perlou, která svou zářivostí přesvítí mnohem klíčovější tituly.
Jiří Vladimír Matýsek
Strhávání model: Adele
Když někomu sáhnete na modlu, poznáte to. Fanatismus, s jakým se do mého nesouhlasného komentáře k nové desce Adele pustili její fanoušci, mě napevno utvrdil v tom, co jsem v diskuzním příspěvku naznačoval.
Jiří Vladimír Matýsek
Noví Coldplay - pořád stejně, ale v podstatě dobře
Minimálně jedna věc se však britské pop(rockové) kapele Coldplay upřít nedá - pánové nekecají a dělají.
Jiří Vladimír Matýsek
Mudrování nad kvalitní televizí
Otázka "Co jekvalitní televize" zaměstnává televizní vědce už let. Cca od poloviny devadesátých let dává prudký rozvoj televize nekončící řadu podnětů, které pohled na to, co se za tímto pojmem skutečně ukrývá.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 933x