Když někomu sáhnete na modlu, poznáte to. Fanatismus, s jakým se do mého nesouhlasného komentáře k nové desce Adele pustili její fanoušci, mě napevno utvrdil v tom, co jsem v diskuzním příspěvku naznačoval.
Tedy, že Adele je popovým produktem, který v mnoha (nikoliv ve všech, podtrhávám!) posluchačích vyvolává pocit, že poslouchají něco extra. Umění, vysokou kvalitu, hudbu, která představuje vrchol současné produkce.
Stručně: Adele je pop, který ze současné plastikové produkce vyděluje její hlas - hlas, který je zajímavý v několika singlech (Someone Like You, Skyfall…), ale celou stopáž alba utáhne jen stěží. A nejvýrazněji je to vidět právě na její poslední desce, 25. Ta je nevýrazná, nudná, působí dojmem “musíme něco rychle vydat, aby se na Adele nezapomnělo”, je doslova odfláknutá. V tomto kontextu je pak celkem jasné, že zpěvačka na Spotify zavěsila pouze dvě (ty lepší) písně. Prodeje Adele jsou podle očekávání obrovské. Adele je brilantním marketingovým produktem, zpěvačkou, která sebou nese příběh - a to se cení a projevuje na prodejích. Stejně tak je popově univerzální, jako ke vzoru se k ní může přimknout leckdo.
V diskuzních příspěvcích se objevily i ironické narážky na to, že jsem označením Adele za pop objevil příslovečnou Ameriku. Nechci házet všechny posluchače do jednoho pytle - určitě mnoho z nich poslouchá Adele proto, že se jim líbí, přičemž nezáleží na žánru. A tak je to v pořádku. Ale troufnu si tvrdit, že je mezi posluchači nezanedbatelná skupina těch, kteří žijí v představě, že poslouchají něco speciálního. Nejpravděpodobněji jazz, soul, nebo podobné žánry, mající v očích posluchačů pel výjimečnosti a snad i umělecké sofistikovanosti. Ale tvrdit, že je to chyba posluchačů, by vůči nim nebylo zrovna fér. Je to suma řady vlivů - a všechny jsou výsledkem marketingové prezentace zpěvačky samé. Ač ve věku popových hvězdiček, jasně se stylizuje (a to už od první desky) do jazzové matróny, zpěv obaluje epickým, orchestrálním zvukem a silným způsobem hraje na retro strunu. A lid na toto brnkání slyší, otvírá šrajtofle a kupuje. Chytrým marketingovým tahem budiž ostatně i to, že Adele, byť naprosto zřejmě singlová zpěvačka, vydává pouze celá alba. Posluchač tak vedle svých zamilovaných hitů dostane také pořádnou porci vaty. Bude-li Adele dále pokračovat tímto způsobem, do deseti let má zaděláno na solidní best-of desku. A to by mělo být tím jediným, co po ní zůstane - a dost pravděpodobně to tak bude. Ostatní skončí v dálavách zapomnění, oprávněně.
Militantní fanoušci Adele, mnohdy neschopní akceptovat jiný pohled na věc, se do mně pustí i na tomto místě. Už vidím ty argumenty - co jsem v životě dokázal, kdo mě dal právo kritizovat - argumenty, které budou mimo mísu a s tématem nebudou souviset. Tak už to chodí, obvykle nejvíce zapálený fanoušek se sníží jen k tomu, aby napadal toho, kdo má jiný názor. A to bez argumentů. Rád uvítám názory, které mě přesvědčí o tom, že nemám pravdu a že jsem zaujatý. Budu se těšit.
