Filmové poznámky (9.) - Michael Bay amorální

Bývaly doby, kdy uměl Michael Bay točit dobré filmy. Blbé, ale v rámci žánru a zacílení na diváka dobré. Bayovy filmy měly styl, bývaly dlouhé, ale dokázaly bavit. Pak byly v mozku režiséra buňky nahrazeny kolečky a převody, vznikla trojice filmůTransformers– s výrazně sestupnou tendencí – a ještě než vznikne další film o „hračkách pro velké kluky“ odskočil si Bay k filmu, který podle všech zpráv měl být „malý“, bez výbuchů, bez armády a tak dále.

Pokud by ale někdo čekal, že Michael Bay natočí konverzační komedii o třech postavách tlachajících v baru, je na omylu. Ve srovnání s režisérovými předchozími filmy je to film skutečně malý. Jenže možná je to právě Bayova megalomanie, která jeho předchozí snímky vydělovala z ostatní produkce. Pain & Gain je vlastně jen lupičskou akční komedií spojenou s příběhem o tom, jak se jeden floutek – zde Tony Lugo, trenér fitness – rozhodne naplnit si svůj americký sen. Jak už lze v žánru očekávat, cosi se zvrtne a celý geniální plán půjde tak říkajíc „do kytiček“.

Samotný příběh by zas takovým problémem nebyl – už jsme tady viděli spoustu filmů o zlodějích. S filmem mám úplně jinou potíž – morální. Jak se dozvídáme na začátku, jedná se o příběh podle skutečné události. Konečným rozuzlením je, že dvě s hlavních postav dostaly za své činy trest smrti. Co je špatně, možná namítnete – filmů o skutečných vrazích odsouzených na křeslo už tu bylo (napadá mě např. Zrůda)… Jenže u těchto filmů jsem měl vždy pocit, že se dívám na osud člověka, který, pomineme-li adekvátnost trestu smrti, skončil tak, jak si zasloužil.

Pain & Gain mi takový pocit nedává. Mnohem silnější pocit je, že film se v podstatě vydal cestou adorace party neskutečných zmetků. A co je nejhorší: Jako nejhorší se v závěru filmu nejeví činy, které antagonisté spáchali, ale fakt, že jim zlá společnost de facto zabránila splnit si svůj americký sen – na který přece má každý nárok. Pokud by byl film prezentován jako úplně fikční (vzpomeňme na Tarantinovy pulpové braky – v těch bylo amorálních postav (a objektivně vzato ještě horších, než jsou ty Bayovy), nevadilo by mi to. Tady je reálnost celé událostí opakovaně připomínána.

Michael Bay ztratil něco na své megalomanii, která mu sluší přeci jen více, ale nutno mu přiznat jistou dávku stylovosti. Nevzdal se svých trademarků – barevně přepálených záběrů, odlesků západu slunce na nablýskaných kapotách drahých aut, „krásných mladých lidí“ – zde ještě akcentováno více, než dříve, přeci jen se film točí kolem fitness.

Možná nejsem ideální cílová skupina pro filmy Michaela Baye. Považuji je za dobré, pro oko pohledné a pro mozek relaxující řemeslo. Skála a Armageddon, to jsou filmy, na které se podívám docela rád, Pearl Harbor má otravnou první polovinu, ale když se překonají Bayovy pokusy o romantiku, opět je to kus dobře odvedené zábavy. V Pain & Gain zůstal už jen styl a pokřivené vnímání světa. Měl jsem za to, že po třetích Transformers už nelze jít kvalitativně níže. Bohužel jde. Mnozí diváci tvrdí, že je to Bayův návrat zpět. Já tvrdím, že Pain & Gain je výjimečně špatný film. Zbytečně dlouhý, na to jak chatrnou historku vypráví, a hlavně nechutným způsobem amorální.